Každý, kdo byl v kostele, to dobře zná. Ten pocit, když odejdete z bohoslužby s dobrými úmysly a velkými sny. Tento týden se budu modlit víc. Budu trpělivější. Budu štědřejší. Slyšel jsem kázání a nyní, tentokrát, stoprocentně to poselství předám světu.
Jenže my ne. Přijde pondělní ráno a to, co se zdálo v kostele tak jasné, se zdá být ohrané, zastaralé nebo prostě těžké. Nebo dokonce nemožné. A tak proplouváme dalším týdnem v podstatě stejně, jako před týdnem.
Je čas na změnu. Je čas na Mezi nedělemi.